Rok 1783

 

Na přání předsedy M.N.V. p. Jana Hůly uvolil jsem se napsati obecní kroniku městečka Zahrádky od roku 1939 do roku 1948. Po přečtení obou dílů kroniky, uznal jsem, že není v kronice zapsáno mnoho zajímavých událostí,  týkajících se obce a které budou zajímati čtenáře. Zápisy ty počínají rokem 1783. Dějiny ty shledával jsem již od roku  1904, kdy začal jsem psáti kroniku hasičského sboru a zastihl jsem ještě staré občany, pamětníky velkého požáru 21. 2. 1850. Čtenáře této části kroniky prosím, by byli ku pisateli shovívaví, neboť v 74 letech neslouží již tak paměť, oči i ruka, která nemá již té jistoty v psaní. Události zaznamenávám postupně dle roků.

 

Požár:

Dne 29. července 1783 při bouřce uhodil blesk do domu čp. 81. ,,Panské hospody“ , patřící J. Danielovi, které zapálil. Mimo tohoto čísla vyhořela ještě: čís. 82 patřící Janu Ságlovi, čís. 83 Janu Marešovi, čís. 84 Jana Ciznera, tehdejšího rychtáře, čp. 19 Jana Kronigla, čp. 52 Josefa Šťastného, čp. 54 Václava Bělohradského, čp. 55 Antonína Paška, čp. 92 Václava Vávry. Též vyhořela u kostela věž a vrch u kostela. Oltáře a varhany jen s velkou námahou byly uchráněny, ač na nich mnoho škody bylo způsobeno. Též vyhořela dřevěná škola čp. 85. Nová škola, zase ze dřeva, postavena byla v roce 1787. Řídícím učitelem – tehdy kantorem – byl František Kostka z Křivsoudova, zakladatel zde rodiny Kostků. Kostel byl stavěn ještě v tomto roce, avšak varhany a oltáře v roce 1796 dány do původního stavu.

 

1804 – 1805

 

Suchý rok:

V roce 1804 byla velká sucha a vedra, následkem toho urodilo se velmi málo obilí. V následujícím roce byla též velmi malá úroda a následek toho byla bída a drahota. Nebylo v té době dopravních prostředků, aby se obilí ze zemí, kde úroda byla, k nám přivezlo. Byl hlad a obilí si mohl koupiti jen bohatý, neboť míra žita stála 18, ječmen 16, pšenice 28 a oves 12 zlatých Convenční minze. Drahota poměrně větší, než ze okupace 1940 – 1945 na černém trhu. Mlel se v tu dobu bídy i oves a pekl se z něj chleba a placky, by se trochu utišil hlad.      

 

1807

 

Krupobití:

Dne 25. července tohoto roku padaly u Zahrádky, Ježova, Sněta, Štějovic, Dolních Rápotic a Podivic kroupy o velikosti holubího vejce. Obilí na polích bylo úplně zničeno, též ovoce na stromech bylo otlučeno a zničeno. Sousedé z blízkých obcí, kde nepotlouklo, vypomohli a nebyl hlad.

 

1832

 

Cholera:

V tomto roce řádila v Čechách cholera. I v Zahrádce se objevila, ale ne v takovém rozsahu, jako v okolních obcích, hlavně v Ježově, Snětu, Blažejovicích. V Zahrádce zemřely tyto osoby: Josef Štecher, čp. 42, Marie Vilimovská, čp. 97, Anna Brázová, čp. 40, Anna Lvová, čp. 33.

Požár:

Dne 8. března v 7 hodin ráno vypukl požár ve stodole v papírně. Jelikož však bylo úplné bezvětří, vyhořela jen samotná papírna, ač obytné budovy nemusely shořeti, kdyby byla v mítsě stříkačka. Občané si stěžovali na tuto věc. Proto podařilo se rychtáři Janu Daňkovi a bratřím Antonínu Kostkovi, obchodníku čp. 84 a Janu Kostkovi, učiteli, opatřiti peníze na zakoupení stříkačky. Usneseno, by z každé koupě určitá částka uložena byla v obecní kase, což bylo schváleno vrchním úřadem v Dolních Karlovicích. Skutečně Václav Olišar a František Váňa, jimž povoleno bylo stavěti domky čp. 136 a 135 složili do obecní kasy 300 zl. Víděň. měny a druhý 70 zl. Víd. měny, což se rovnalo 148 zl. Noc. měny.

 

1836 – 1837

 

Úmrtí učitele:

V roce 1836 zemřel učitel František Kostka z Křivsoudova, nar. 6. prosince 1759, zakladatel rodiny Kostků v Zahrádce, kterým postupně patřily domky čp. 84, 83, 81, 116, 61.

Stříkačka:

V roce 1837 skutečně objednána byla stříkačka od zvonaře Josefa Hilzera z Jihlavy za 400 zl. Con. minze, či 1000 zl. Víd. měny. Stříkačka byla 4. října z Jihlavy přivezena, kde ji kupovali Jan Kostka, čp. 84, Karel Ságl, čp. 57 a Václav Machotka čp. 49.

 

 

1842

 

Suchý rok:

V tomto roce bylo veliké sucho. Od brzkého jara nezapršelo, takže na poli obilí uschlo. Zrna však přece něco bylo a nebyl hlad jako v roce 1804. Řeka Želivka vyschla tak, že mlynáři nemohli mlíti.

 

 

 

1845

 

Krutá zima:

Tohoto roku byla tuhá krutá zima. Celý prosinec a leden byla zima mírná, ani sníh nenapadl. V únoru však napadl sníh a začaly silné mrazy. Po celý únor a březen byly mrazy, které dostoupili až 28 – 30stupňů a ještě 27. března byl mráz 21 stupňů. Následkem velkých mrazů byly ledy. Po oblevě v pozdním jaře vystoupila řeka Želivka vysoko ze břehů. V Papírně byl vysoko celý přízemek zatopen, že nábytek ve světnici ploval. Velká vedra nadělala mnoho škod ve mlýnech a na lukách. Ještě 18. května napadl sníh, který na kopcích zůstal ležeti.

Křížová studánka:

U studánky v lese nad Zahrádkou, zvaná ,,Křížová studánka“ stál již kolem roku 1730 dřevěný kříž. Jelikož byl sešlý, dala Kateřina Danielová, hostinská v ,,Panské hospodě“ čp. 81 v roce 1844 udělati velký kamenný kříž, který byl v tomto roce tam postaven a který do dnešních dob tam stojí.

Rychtář:

Rychtářem byl Václav Daniel, hostinský č. 81.

 

1846

 

Neúroda:

V tomto roce byla velice malá úroda na polích. Byla velká drahota, z čehož povstal mezi chudým lidem hlad. Obyvatelé nemajíc ničeho k jídlu, pekli vdolky z ovesné mouky a otrub, i jedli kořínky různých bylin.

 

1848

 

Nové vedení obce:

Tohoto roku se místní ředitel obce Josef Cizner, starší rychtář Josef Bělohradský, mladší rychtář Václav Machotka a kontrolor obecní kasy Jan Kostka.

Dolno-Kralovickým úřadem byli jmenováni: ředitelem Václav Machotka , čp. 49, starším rychtářem Antonín Bělohradský, čp. 59, mladším rychtářem Karel Ságl, čp. 57 a kontrolorem obecní kasy byl jmenován Josef Samohel, čp. 72.

Zrušení roboty:

1848 byla zrušena robota – nepíši o tom – více v knihách.

 

1850

 

Velký oheň:

Dne 21. února v pátek večer strhl se tak prudký vítr, že nejenom stromy ovocné, ale i silná dřeva v lese vyvracel a jako obilná stébla lámal. Vál od západu k východu, rychlostí dle dnešních názvů přes 100km za hodinu. Jeden každý občan s úzkostí uchýlil se do svého příbytku a po deváté hodině večerní každý ulehl a oddal se spánku. Po celém městečku byl klid, ticho a jen kročeje dvou mužů, noční stráže, ozývaly se v jednotvárném tempu tichou nocí.

Ve čtvrt na deset večer zpozorovala noční stráž rudou záři nad městečkem u most. Učinivše pokřik, chvátali muži k ohni. Hořela stodola u ,,Papírny“ čp 48,. Patřící Vojtěchu Halíkovi. Zapálil prý dělník, svítě si loučí. V městečku všechna skoro obydlí byla ze dřeva, došky, šindelem kryta. Oheň podporovaný silným prudkým vichrem, zasahoval vše tak rychle, že v malé hodince bylo 98 stavení v plném ohni. Celá Zahrádka po obou stranách stála v plameni. Neshořela škola, dům Jana Kostky č 84, ač u školy i udaného čísla stodoly vyhořely. Ulice k Ledči zůstala neporušená.

Na vynášení nábytku nebylo ani pomyšlení, ani času, sotva stačil čas na vyhnání dobytku. Přesto, že vypukl oheň v noci, byl strašlivý vítr a v prvém, tvrdém spánku bylo obyvatelstvo, uhořel jeden muž a sice ponocný Bernard Mišoň, jinak velice řádný muž. Vzbudil občanstvo, chtěl sobě také do sklepa něco vynésti a před ohněm zachrániti, při tom byl kouřem omámen a uhořel. Uhořely také dva kusy hovězího dobytka, mnoho ovcí a prasat. Obyvatelstvo – ženy, děti – tu noc tábořilo na ,,návozích“ . Manželce Františka Štechera čp. 74, narodil se na poli chlapeček, který ač byla velká nepohoda – bouře spojená s krupobitím – přece zůstal zdráv. Též nějaká Terezie Pokorná, jinak Zelenková zvaná, chromá to žena, kterou vynesli též na návozy, silně nachladla a druhý den zemřela.

K ohni přispěchalo obyvatelstvo nejen z okolních obcí, ale i přijeli občané se stříkačkami z Ledče, Dolních Kralovic, Humpolce a Želiva. Stříkačky tehdejší, do kterých se voda musela nositi, nebyly nic platné, protože k ohni nebylo přístupu. Ze všech vyhořelých bylo pojištěno jen 21 občanů.

Hned druhý den ráno přijelo mnoho poslů s chlebem, obilím a hrachem nejen z nejbližšího okolí, ale i z Humpolce, Želiva, Ledče a Dolních Kralovic. Z daleka, široka přiváželi sousedi nejen potraviny, ale i šatstvo a peníze. Obilí přiveženého bylo 600 měr, což při skromnosti stačilo do žní. Sbírka na penězích činila 1800 zl, k čemuž přispěl kníže Vincenc z Auersberku ze Žlebů 1000 zl.

Než přistoupím k vypsání majetků vyhořelých domků, musím k vysvětlení čtenářů uvésti, že potřebné informace hned v roce 1904 mi poskytli: Jan Coufal, dlouholetý ponocný, který se narodil v r. 1807 a zemřel v r. 1906 jsa stár 99 roků, bydlel v podnájmu u své dcery Brázdové čp. 20, dalšími informátory mi byli Jan brýdl, truhlář čp. 112 a Jan Cizner, obuvník čp. 21, kteří podrobně znali každého majitele domku, který vyhořel a podrobně velký oheň mně vypověděli a popsali.

Vyhořela tato čísla: ,,Papírna“ Vojtěcha Halíka čp. 49,Václav Machotka čp. 50, Josef Samohel-Konrád, kupec č. 50, kterému patřilo též č. 72, Jan Procházka,čp. 51, Vojtěch Halík, čp. 52, Jan Mareš, čp. 54, Jan Rýdl čp. 53, B. Mareš, čp. 92, Jan Pašek, čp. 55, Fr. Drahozal, čp. 108, Václav Machotka – Poříč, čp. 54, Josef Olišar – Ságl, čp. 57, Fr. Hájek – Hubáček,řezník, č. 58, Jos. Bělohradský, č. 59, Jan Myslík, č. 116, Radnice – obecní dům č. 60, Frant. Kostka, č. 61, Václav Daněk, č. 62, Josef Rýdl, č. 114, Jan Myslík, č. 63, Jan Pašek, č. 129, domky č. 63 a 129 stály na dvoře u fary, fara, č. 64, Josef Popek, č. 65, Jan Čapek, František Šanda, čp. 66, Jos. Tuček, čp. 67 – pekař, Jan Bělohradský, řezník, čp. 110, Karel Pokorný, čp. 68, Jan Ságl, čp. 91, Frant. Bachman, řezník, čp. 87, Jan Šenk, čp. 115, Josef Kunt, čp. 88, Karel Bíba, čp. 104, Jan Tuček, čp. 120,Josef Rojka, čp. 113, Frant. Říha – Sojka, čp. 70, Jan Halík, čp. 125, František Hájek, čp. 71, Václav Wasserbauer, čp. 124,Josef Samohel, čp. 73, Jan Dvořák – Krejča, čp. 131, František Štecher, čp. 74, Josef Hnízda, čp. 111, Fr. Ságl – Moravec, čp. 75, František Samohel, čp. 112, Ant. Samohel, čp. 76, Abraham Zelenka – vinopalna, výroba lihu, čp. 77, u toho čísla byla přistavěna šalanda, kde bydlel František Procházka, též vyhořela.

Z druhé strany vyhořela tato čísla: Josef Bělohradský, čp. 100, Jan Veselý, čp. 135,V. Bělohradský, čp. 29, Václav Mareš, čp. 28, Josef Ságl – Kozelka, čp. 27, J. Pekárek. Č. 26, Jan Cizner, č. 117, J. Ságl, č. 25, Karel rýdl, č. 24, Josef Bělohradský, č. 23, Jan Hájek, č. 22, Fran. Kubík, č. 96, Jos. Popek – Štecher, č. 21, Václ. Balek, č. 78, Frant. Belada, č. 20, Karel Belada, č. 19, Josef Mareš – Samek, č. 18, DR. Brázda, č. 17, Josef Cizner, č. 16, Jan Fialka, č. 15, Jan Tenkonohý, č. 14, Václav Dědič, čp. 13, Frant. Pašek, nyní čp. 129, Jan Kočí, čp. 11, V. Bělohradský, čp. 10, zvaný Hromada, Jan Krejča, čp. 9, Jan Rýdl – Bezouška, čp. 8, Václav Rojka, čp. 95, Josef Zelenka, čp. 7, Jan Hnízda, čp. 94, Václav Bělohradský, čp. 6, Karel (Mišoň) Brázda, čp. 5, číslo to stálo mazi čísly 6 a 113. František Vlk, čp. 113, Josef Janeček, čp. 4, J. Kristián, čp. 93, Frant. Kovanda, čp. 3, Frant. Brázda, čp. 2 a Jan Cizner, čp. 1.

V prostředku obce vyhořela tato čísla:

Frant. Hlavatý, čp. 90, Jan Kostka, čp. 84, Ant. Balek, čp. 83, Jan Hájek, čp. 82, Josef Janák, čp. 101 – za kostelem, Ant. Kostka, č. 81, Jan Cizner, č. 80, Jaroslav Květina, čp. 47, Josef Mareč, čp. 121, Josef Maršík, čp. 107, Frant. Vinanc, čp. 105, Jan Málek, č. 127, Frant. Kočí, čp. 126, Jan Cizner, čp. 106, u Fr. Machoty a K. Burjana čísla nezjištěna.

U následujících čísel 55, 108, 56, 57, 58, 59, 62, 64 neshořely stodoly, neboť byly postaveny dále od stavení a vítr směřoval stranou od nich. U čp. 73 je dosud na dvoře malý, dřevěný špýchar, do kterého se před ohněm uschoval hluchoněmý chlapec Josefa Samohela. Bylo usouzeno, že někde při požáru uhořel. Teprve druhý den byl ve špýcharu nalezen, který ač vše okolo shořelo, nechytil. 

 

Purkmistr:

Dle nového obecního zákona ze dne 17.března 1850, bylo v Zahrádce dne 5. července přikročeno k volbě purkmistra, 2 radních a 12 výborů. Purkmistrem zvolen Jan Kostka, obchodník čp. 84, 1. radním Josef Cizner, čp. 16, 2. radním Václav Machotka, čp. 56.

Cholera:

Po nešťastném ohni přišla na Zahrádku další rána. Vypukla v Čechách cholera, která se v Zahrádce objevila 24. srpna. Prvá se roznemohla Kateřina Marešová, čp. 18. Dále zemřely tyto osoby: Václav Pašek, čp. 12, Antonín Mareš, kovář, Barbora Vlková, čp. 113, Antonín Hájek, Fr. Růžek, Anna Pašková, Marie Daňková, Jakub Havel, Jan A Kateřina Rojka, v jednom dni. Jan Rýdl, Josef Brož, Fr. Brázda, Antonín Samohel, Fr. Krejča, č. 9, Josef Drahozal, Anna Myslíková, A. Bělohradský, Josef a Františka Hnízda, Kateřina Kvapilová, Vincenc Škvor, Vincenc Bělohradský, Anna Bělohradská, Jan Halík, č. 52, Anna Konrádová, Antonín a Kateřina Dvořák, č. 131, Vojtěch Ságl, č. 66, Marie Machotková. Zemřelo té mnoho dětí, celkem zemřelo na choleru od 25. srpna do 17. září celkem 87 osob.     

 

1851

 

Stavba kostela:

Kostel, který při velkém ohni též vyhořel, počal se za podpory knížete Vincence z Ausberku ze Žleb stavěti, přidal na stavbu 8000zl. Stříbra. Stavbu kostela i fary prováděl Vincenc Šöl z Martinic. Hlavní oltář pracoval Josef Bubák z Mladé Boleslavi, obraz Sv. Víta maloval Alois Bubák, akad. Malíř z Prahy, syn předešlého. Zvony ulil zvonařský mistr Belmann z prahy.

 

 

Mokrý rok:

V tomto roce pršelo od minulého jara až do podzimu. Na jaře těžko hospodáři jarní obilí zaseli. Ve žních mokrem obilí vzrostlo, poněvadž stavěti panáky se neznalo. Brambory hnily a bylo jich málo. Brzo na podzim napadl sníh, zůstal ležeti tak, že někteří váhavější soused ani nezaseli. Následkem nedostatku obilí a hlavně brambor byla z jara 1852 bída. Hlavní potravou lidu bylo trochu brambor a naložené zelí, též vařená nebo pečená řepa.       

 

1853

 

požár:

Dne 14. července, časně ráno, kdy obyvatelé Zahrádky byli pohříženi ještě ve spánek, vypukl požár v chalupě Františka Kovandy, čp. 3, mimo něj vyhořela ještě následující stavení: Václava Hnízdy, čp. 93, Josefa Janečka, čp. 4, Františka Vlka, čp. 143 a zadní část chalupy Václava Bělohradského, čp. 6. Oheň dle všeho vypukl neopatrností.

Mokrý rok:

Tento rok, jako rok předešlý, byl velice mokrý. Obilí jarní špatně se zaselo, ozimy byly řídké, proto obilí bylo málo. Již druhý rok nedostatek!

 

1854

 

Požár:

Dne 15. června tohoto roku po třetí hodině ráno v čísle 100, patřící Františku Kubíkovi, barvíři, dědečkovi pisatele této kroniky. Den před tím konal se zde výroční trh – jarmark – a kramáři, kteří v boudách ihned požár zpozorovali, učinili poplach a sousedi v rychlosti byli u ohně. Oheň byl v začátcích uhašen a shořel jen vrch u čísla 100.

Stříkačka:

Při požáru konala dobré služby stříkačka, krátký čas před tím obcí koupena od zvonaře Belmanna z Prahy za 400fl.

Krupobití:
Dne 8. srpna, kdy dozrálé obilí čekalo na sekáče, bylo velice pěkné tento rok, a mělo se sklízeti, přišlo od strany polední silné krupobití a celou úrodu na polích zničilo. Měli ti naši předkové krušná léta. Velký oheň, cholera, dva mokré neúrodné roky a kdy čekali dobrou sklizeň, přišli kroupy. Mnoho chalup měnilo jiné majitele.

 

 

1855

 

Stavba varhan:

V tomto roce byly v našem kostele stavěny varhany, které v roce 1850 shořely současně s kostelem. Varhany stavěl varhanář Jan Viktora z Prahy. Stály 1600 fl, kterýžto obnos sebrán sbírkami. Na sbírku přispěl 200 fl. Bývalý císař Ferdinand Dobrotivý, který sídlil od roku 1848 v Praze. Žádost předložil osobně císaři purkmistr Jan Kostka, čp. 84.

 

1857

 

Nový hřbitov:

V tomto roce byl zrušen hřbitov okolo kostela a založen byl nový na ,,Návoze“ Josefa Šťastného, který obci prodal 800 sáhů návozu a obdržel za to jiné pole obecní ve výměře 1 jitro 1119 sáhů a 40 fl. stř. Základní kámen byl svěcen 20. května 1857. První na nový hřbitov byl pochován 26. listopadu Josef Martinů, 7letý syn Františka Martinova, čp. 23.

Stavba silnic:

Stavbu silnic dávám pod jeden zápis. Prvá silnice do obce byla stavěna od Želiva k faře v roce 1856. Stavěl ji Václav Sedlák z Německého Brodu. Byla dostavěna v tomto roce. Hned na to v září 1858 počalo se stavbou silnice od budovy farní k Ledči. Stavěl ji stavitel Šivůček z Pelhřimova, za 24 360 fl. stř. Před tím se jezdilo od fary dvorem hospody č. 81, Beladovou brankou ku Sv. Anně a dále cestou k Ledči. Silnice od Kralovic započata byla až v září v roce 1862. V ten rok postavena byla silnice od Sněta k mostu. Stavěl ji stavitel Jan Filčík z Pelhřimova za 7 800 fl.stř. Dříve se jezdilo cestou za Zavadilku k Dol. Rápoticům, anebo přes Ježovský potok okolo nynější cihelny cestou (je z ní úzké pole) ku Sněti. Silnice ze Zahrádky do Humpolce započata byla až v roce 1879. Stavbu prováděli bratři Alois a Emanuel Štuc za 10 000zl.

 

 

1858

 

Nové peníze:

V tomto roce přišli do oběhu nové peníze. Základní jednotkou byl stříbrný zlatník, který měl 10 stříbrných šestáků, 5 stříbrných dvoušestáků, 4 stříbrné čtvrtzlatníky,. Měděné byly: 100 krejcarů, 200 trojníků a 25 čtyráků. Papírové peníze byly: 1zl, 5zl, 10zl, 100zl, 1000zl.

Kaštany u kostela:

V tomto roce byly vysázeny okolo kostela kaštany, aby místo po zrušení hřbitova nebylo tak prázdné.

Postraní oltáře:

Zřízeny byly také letos ve zdejším kostele dva postraní oltáře a sice oltář Sv. Václava, který zhotovili zdejší truhláři Václav Samohel a Josef Hájek. Druhý oltář panny Marie zhotovil truhlář z Hamerštatu – Vlastějovic. Obrazy na obou oltářích maloval Josef Bubák, malíř z Mladé Boleslavi.

 

1859

 

Křížová cesta:

V tomto roce zřízena byla v kostele ,, Křížová cesta“, na kterou přispěl soused Josef Mareš, čp. 18 obnosem 200 zl. Stř.

 

1860

 

Hodiny na věži:

V roce 1860 zřízeny byly na věži hodiny, které zhotovil hodinář Josef Prokeš z Německého Brodu za 280 zl.stř.

Obilí:

Rok tento byl velice pěkný na obilí. Obilí krásně urostlo a slibovalo pěknou sklizeň, avšak v době žní začalo pršeti, takže z velké části obilí vzrostlo, neboť stavění panáků z obilí dosud nebylo známo.

 

1863

Nový most:

Až do roku 1963 vydržovala si Zahrádka sama most, vedoucí přes řeku Želivku, který byl celý dřevěný, neboť v obecních lesích bylo hojnost silného dřeva. V tomto roce společně počaly okresy Dolní Kralovice a Ledeč stavěti most. Pilíře byli z kamene, vrch dřevěný. Zahrádka na stavbu přispěla jednou pro vždy 2000zl.stř. Stavba mostu byla zadána Janu Filčíkovi, stavitelovi z Pelhřimova za 11 800zl.stř. a hotov má býti v r. 1864.

 

1864

 

Krutá zima:

Rok tento je památný krutou a dlouhou zimou. Zima začala v roce 1863 začátkem listopadu a trvala nepřetržitě do konce dubna. Sněhu bylo velice málo, avšak byly stále velké mrazy, tak, že ve všech studních se voda ztratila. Potokem též voda netekla a muselo se dobytku pro vodu do řeky.

Kroupy:

V červenci padaly kroupy, jelikož vítr obilí přihnal a kroupy padaly s deštěm, neublížily tolik obilí. Také tento rok byl velice laciný dobytek.

 

1865

 

Požár:

Dne 9. května, právě na Květnou neděli odpoledne, když lidé byli na požehnání, chytila stodola Vojtěcha Wasserbauera čp. 124. Od ní chytila stodola Františka Hájka, čp. 71. Protože vítr táhl na chalupy, chytly a vyhořely tyto chalupy: čp. 125, stodola i chalupa Jana Halíka, čp. 70, Václavu Říhy, stodola i chalupa, čp. 113, Antonína Machotky, čp. 87, Václava Bělohradského, chalupa i stodola, čp. Františky Smolkové 120, čp. 88 Barbory Kuntové, čp. 115, Jiřího Dvořáka, 69 Františka Bachmana, čp. 91 Jana Ságla, dolů oheň se nemohl šířiti, jelikož čp. 65 patřící Antonínu Pokornému bylo ještě z roku 1850 nedostavěno, bylo od občanů strženo, čímž oheň nemohl se dolů rozšířiti.

Vítr obrátiv se, vál k severo-východu a oheň přeskočil na další chalupy a vyhořela tato čísla: čp. 74, Františka Zíchy, čp. 121 Josefa Hájka, čp. 107 Aloise Drahozala, čp. 105 Barbory Bělohradské – provdané Rojkové, čp. 127 Josefa Málka, čp. 126, Františka Kočího, čp. 106 Františka Ciznera, čp. 8 Vincence Rýdla, čp. 9 Jana Tulacha, čp. 10 Františka Klucha, čp. 11 Jana Kočího, čp. 129 Františka Mareše, čp. 12 Františka Paška, čp. 13 Josefa Dědiče, u následujících čísel: čp. 14 Josef Tenkonohý, čp. 15 Jan Fialka, čp. 16 František Cizner a čp. 17 Josef Bělohradský vyhořely jen stodoly.

Požáru padlo za oběť 28 čísel. Při požáru uhořela Marie Kočová, čp. 11, která chtěla zachránit nějaké peníze utržené za dobytek. K požáru dostavili se občané z Dolních Kralovic, Jiřic a z Humpolce se stříkačkami. Oheň prý vznikl neopatrností malého chlapce Josefa Hájka, čp. 71.

 

1866

 

Válka:

V tomto roce vedlo Rakousko válku s Itálií a s Pruskem. V Itálii vyhrálo, proti Německu u Hradce Králové bitvu prohrálo. Mnoho našich hochů a mužů bylo ve válce. Kteří ze Zahrádky v této válce padli nebo zemřeli, nemohl zapisovatel nikde zjistiti. Občané museli dáti Němcům přípřež. Vojska projelo a též prošlo naší obcí m,noho. Prosové, 64 pluk pěchoty, byli zde ubytováni 14 dnů. Veškeré výlohy byly úplně zaplaceny.

Cholera:

Po válce vypukla v celých Čechách cholera. V Zahrádce v krátkém čase padlo nemoci za oběť 120 osob. V každém čísle někdo zemřel.

 

1868

 

Hrba:

Na ,,Hrbu“, kam dříve sousedi seli hlavatice, bylo vysázeno ovocné stromoví.

Kaplička:

V roce tomto byla postavena zděná kaplička u ,,Křižné studánky“ na místo dřevěné, která byla roku 1742 od mnicha Václava Hanseliho postavena.

Sucho:

Letošní rok byl velice suchý. Obilí na poli z polovice uschlo. Krmení pro dobytek nebylo, byl laciný.

 

1870

 

Vichřice:

Ze dne 16. října na 17. října tohoto roku řádila v Čechách prudká vichřice, která mnoho škod v celé zemi nadělala. V Kalištích a v Borovnici vichřice shodila s věží u kostelů střechy. V lesích natropila velmi mnoho škod, též i v zahradách.

Tohoto roku byla viděti severní záře, kterémuž úkazu přikládali lidé vznik vichřice.

Zima byla tuhá, sněhu napadlo velmi málo. 

 

1872 – 1880

 

Úraz:

Dne 23. května 1872 zabil se pádem z vozu – vozil na pole hnůj – na silnici k Želivu hostinský a řezník Václav Hájek č. 58. Na místě smrtelného úrazu postaven byl kříž, místu tomu se dodnes říká u Hubáčkového kříže, jak se říkalo v č. 58 po doškách.

Bouře:

Dne 25. května strhla se ve středních Ćechách i v našem okrese velká průtrž mračen, tak, že 19 okresů bylo téměř zničeno.

Krutá zima:

V roce 1874 byla velmi krutá zima. Na začátku listopadu napadl sní a začalo mrznouti. Sníh a mrazy trvaly nepřetržitě až do konce března. 

V roce 1875 dne 17. října byl instalována zdejší faru nově ustanovený farář P. Antonín Mokříž.

Bouře, průtrže:

V roce 1879 trvaly celé léto průtrže mračen, následkem jich byly místní povodně, které nadělaly velikých škod na polích, na lukách i v lesích.

Požár:

Dne 26. května 1881 večer vypukl požár ve stodole Josefa Bělohradského, čp. 135, který též zachvátil sousední hostinec Aloise Štuca čp. 29. Vyhořely jak stodoly i obytná stavení.

Sčítání lidu:

Při sčítání lidu roku 1881 zjištěno 1050 obyvatel.

 

 

 

 

 

 

1882

 

Požár:

V sobotu večer před poutí u ,,Křižné studánky“ roku tohoto vypukl požár v chalupě na ,,Kopečku“ čp. 45, patřící Josefu Jarošovi. Byl sám příčinou vzniku požáru, neboť přišel domů v noci opilý a lehl si s hořícím doutníkem na půdě do sena. Při požáru uhořel. Ráno po požáru nalezeny na půdě zbytky jeho těla.

Hasičský sbor:

Rok tento je pro obec pamětihodný tím, že v tomto roce byl založen hasičský sbor. Purkmistr byl František Lípa, hostinský ve ,,Vinopalně“ čp. 77.

Dne 29. července svolal komitét, sestávající se z osob: Vojtěcha Halíka, čp. 80, Jana Halíka, čp. 125, Antonína Hájka, čp. 22, Bedřicha Kostky, čp. 83, Rudolfa Kostky, učitele, čp. 116, František Kubík, čp. 93, Františka Rokosa, čp. 84 svolal veřejnou schůzi občanů na obecní úřad, na kterou se dostavilo 28 občanů.

Na této schůzi usneseno bylo všemi přítomnými založiti hasičský sbor, který by pracoval pro dobro svých spoluobčanů. Při této schůzi zvoleno bylo předsednictvo a výbor či správní rada hasičského sboru: předseda: Bedřich Kostka, obchodník, č. 83, místopředsedou Jan Tuček, pekař, č. 82, jednatelem Rudolf Kostka, učitel, čp. 116, pokladníkem P. Václav Šinkora, kaplan.  

Do výboru zvoleni: Antonín H8jek, obuvník 22, František Kubík, vzorkář 93, František Kostka, obchodník 81, Rudolf Valchář, mlynář 38, Alois Štuc, hostinský 29.

Ve valné hromadě konané 8. srpna zvolen byl velitelem František Rokos, který s neúmornou pílí podjal se těžkého úkolu, členstvo náležitě vycvičiti. Podvelitelem zvolen byl František Halík,č. 80. 

První členové hasičského sboru, mimo jmenované, byli:

Karel Ryšavý, pekař, čp. 52

Antonín Kubík, barvíř,čp. 101 

Čeněk Ságl, kožišník, čp. 91

Václav Rojka, rolník, čp. 95

Jan Jelínek, tesař, čp. 36

Jan Cizner, obuvník, čp. 21

Bohumil Machotka, obuvník,čp. 45 

František Tenkonohý, kloboučník, čp. 14

Josef Cizner, krejčí, čp. 111

Josef Štecher, kameník, čp. 53

Frant. Novák, obuvník, čp. 90

Fr. Záviška, kameník, čp. 41

Václav Dědič, rolník, čp. 13

Karel Cizner, rolník, čp. 1

Jan Halík, rolník, čp. 125

Frant. Rojka, provazník, čp.92 

Vincenc Ságl,   rolník, čp. 27

Dne 27. srpna zakoupena byla stříkačka – sací – za 440 zl. a výzbroj: přilby, pásy, sekyrky za 227 zl. Od R.A.Smekal-Smíchov.

 

Neúroda:

Tento rok byl pro hospodáře velmi nepříznivý. Zima byla velice mírná obilí do jara pěkně vyrostlo. V žních však, aby bylo slunečno a pěkná úroda se pěkně klidila, začalo pršeti, obilí vzrostlo jak na hrstích tak i na stojatě. Byla neúroda.

 

1883

 

Požár:

Ve mlýně Rudolfa Valcháře – Dolní mlýn – vypukl 2. února přede dnem oheň. Byl dle všeho založen. Jelikož byly ve mlýně na dvoře veliké zásoby dříví, nebylo možno zachránit hospodářské budovy. Při požáru zahynul ve chlévě dobytek. Okolo dveří chléva zuřil nejprudší oheň, živený velkými zásobami dříví, složenými okolo dveří, vedoucími do chléva. Ačkoliv obhájci usilovali se dostati do chlévu ze zahrady probouráním zdi – kde oheň nezuřil – nepodařilo se to včas. Po probourání zdi naskytl se ve chlévě příšerný obraz. Veškerý dobytek, počtem 11 kusů hovězího, 1 kůň a 6 prasat leželo v hrůzných pozicích po zemi udušeno. Uhořelo též mnoho drůbeže. Působením sboru a nové stříkačky – její křest – byly zachráněny mlýnské stroje.

Volby:

V roce 1884 konány volby obecního představenstva: starostou zvolen Jan Kostka, host. Č. 81, 1. radním Fr, Málek, č. 28, 2. radním Ant. Hájek, č. 22.

 

1885

 

Krupobití:

Dne 17. června stihlo městečko naše strašné krupobití. Úroda, která byla velice pěkná a hospodáři počítali s pěknou sklizní zrna, byli zklamáni. Úroda byla v malé chvilce zničena, hlavně na Farářství, za Rybníkem a pod Pasekami.

V tomto roce byly konány obecní volby. Bylo zvoleno obecní zastupitelstvo a městská rada. Starostou byl zvolen Jan Kostka, hostinský, čp. 81, 1. radním Fran. Málek, kolář, čp. 28 a 2. radním Ant. Hájek, obuvník, čp. 22. Volby patří zápisem do roku 1884.

 

1886

 

Úprava varhan:

Upraveny byly v tomto roce v kostele varhany, kteroužto opravu provedl Antonín Nölzer, stavitel varhan z Kutné Hory. Úprava stála 232 zl.

Rozšíření školy:

V Zahrádce byla škola přeplněna žáky, ač zde byly tři třídy. Proto v tomto roce rozšířena byla škola o čtvrtou třídu. Dvě třídy byly umístěny ve škole staré a druhé dvě třídy – třetí a čtvrtá – byly v radnici, v prvém poschodí.

Stavba kašny:

Poněvadž v době zimní bývalo v dolní části obce – náměstí – o vodu nouze, usneseno, aby část vody z potůčku nad ,,Vinopalnou“ svedena dřevěnými troubami byla do kamenné kašny na náměstí. Usnesení zastupitelstva bylo vykonáno. Vodu pro jídlo brala ze studní, pro domácí potřeby z kašny. Přebytečná voda z kašny odtékala pod zemí trubkami do potoka pod školou. Celý náklad činil 600 zlatých.

 

1887

 

Lustr:

Do zdejšího kostela zakoupil v tomto roce zdejší rodák, vídeňský měšťan, továrník výroby pian-klavírů – František Hájek skleněný lustr. Byl zavěšen od stropu uprostřed kostela a o vzkříšení poprvé rozsvícen.

 

1888

 

Tuhá zima:

Letošního roku byla velmi tuhá zima. Ku konci října 1887 začaly mrazy a nepřestaly až ku konci března 1888. Led na řekách byl velice silný a byly obavy, aby při odchodu ledy nenadělaly velikých škod na lukách a ve mlýnech. Obavy se však neuskutečnily, led se pozvolna ztrácel a tiše odešel. Krutou zimou utrpělo na polích žito, kde úplně nevyhynulo, bylo velice řídké. Selo se jaré žito. Na to v květnu, červnu a červenci stále pršelo. Obilí bylo řídké a nízké, brambory hnily. Bylo trochu bídy a hladu.

Vojtěch Halík:

V tomto roce 17. května zemřel Vojtěch Halík, čp. 81, význačný pracovník v obci. Byl v obci písařem. Byl do roku 1850 majitelem ,,papírny“.

 

1890    

 

Obecní volby:

V tomto roce konány byly obecní volby, při nichž zvolen za starostu Fr. Rokos, obchodník, čp. 84, prvým radním Antonín Janák,  domkář,čp. 10 a druhým radním Antonín Mareš, zámečník, čp. 54.

 

Povodeň:

Tento rok zůstane v české kronice velmi smutně zaznamenán. Ku konci května nastaly prudké deště, spojené na mnoha místech s průtržemi mračen. Potoky i řeky se rozvodnily, voda vystoupila z břehů do širokého okolí a brala s sebou vše, co jí stálo v cestě. Po vodě pluly klády, dříví, prkna, hospodářské nářadí, střechy chalup  a jiné různé věci. Veškerá ta spousta vod z poloviny Čech hrnula se k Vltavě a Vltavou k matičce Praze. Zde u mostu Karlova utvořila se mezi pilíři ohromná zácpa dříví. Dlouho vzdoroval most nárazům vln a klád. Konečně v tom boji však podlehl.

Karlův most:

Dne 14. září o 6. hodině večer zbořili se dva pilíře a tři oblouky. Vše i sochy – sousoší – Sv. Ignác z Lioly a sousoší Sv. Františka Haverského, zhotovené roku 1711, od mistra Prokopa, pohřbeno ve vlnách Vltavy. Srdce každého upřímného Čecha se zachvělo, slzy vhrkly do očí. Dílo Karla IV. ,,Otce vlasti“ , pohřbeno. Postaveno však bude ještě z tvrdší české žuly, aby odolalo sebevětšímu náporu ze všech stran.

 

1891

 

Krupobití:

Dne 9. června stihlo naši obec krupobití, které hlavně pole na stranu k Ledči zastihlo. Ozimní obilí bylo téměř zničeno.

Sčítání lidu:

V tomto roce provedeno bylo sčítání lidu, v naší obci bylo napočteno 960 osob, bylo to o 90 osob méně než v roce 1881.

Jubilejní výstava:

Letošního roku uspořádána byla v Praze jubilejní výstava, památku prvé výstavy v roce 1791 pořádané za císaře Leopolda. Proto nazvána výstavou jubilejní. Nebyla tak rozsáhlá jako v r. 1878výstava vídeňská, neboť naše výstava žádné podpory od státu nedostala, ale bylo to dokonalý a přehledný celek českého národa práce, práce českého dělníka, živnostníka, rolníka i mužů vědy. Na výstavě bylo jasně viděti, jak český národ za těch 100 roků ve všech oborech lidské práce pokračoval a je po boku všech vzdělaných a průmyslových národů Evropy. Zde podali ruce technici zručným rukoum dělníků a vykouzlili ve ,,Stromovce“ u Prahy dílo, které bylo chloubou českého národa.

Výstavu navštívili nejen obyvatelé ze země Koruny české, ale i cizinci z celé Evropy, nejen shlédli, ale i obdivovali práci českou.

Touto výstavou dokázal český národ, že v práci i v umění kráčí český národ po boku všech národů vzdělaných a vyvrátil hanobení a podceňování českého národa Němci.

O výstavě pořádáno bylo mnoho sjezdů, ze kterých vynikl  slet ,,Českého sokolstva“ a sjezd ,,Českého hasičstva“. Na obě tyto slavnosti sjelo se sokolů i hasičů nejen z Čech i z Moravy, a ze Slezska, ale i z jiných států Evropy.

Sjezd hasičstva konal se ve dnech 14. - 16. srpna. Z našeho sboru účastnili se sjezdu tito bratři: Jan Cizner, č. 21, František Belada, č. 59, Frant. Dvořák, č. 7, Josef Dvořák, č. 90, Jan Halík, č. 125, Frant. Kubík, č. 82, Frant. Rojka, č. 92, Josef Štecher, č. 53, Frant. Záviška, č. 41.

Požár ve Sněti:

Dne 13. května vypukl požár ve Sněti. Vyhořela tato čísla: Antonín Zahálka, č. 2, Josef Sechovec č. 4, Josef Maršík, č. 31, Josef Čapek, č.   , Josef Kořínek, č.30, Josef Štěpánek, čp. 1. Hasičský sbor požáru se účastnil. 

 

1893

 

Požár v zahrádce:

Dne 16. října vypukl požár na ,,Pohoří“ v 5 hodin ráno. Bylo bezvětří, vyhořelo jen číslo 7, patřící Frant. Dvořákovi. Celá úroda shořela.

Hasičský sjezd:

Dne 30. července konán byl v Zahrádce sjezd hasičský – župy Dolno-Kralovické,u které bylo 7 sborů s 269 členy. Dopoledne byla slavná mše sv. odpoledne vítání sborů a valná hromada. Po ní bylo požární cvičení na čp. 82 Frant. Kubíka a čp. 83 Bernarda Stutze. Na to byla zahradní slavnost u Karla Pokorného, čp. 62.

 

1894

 

Úmrtí Frant. Halíka:

Dne 4. června zemřel Frant. Halík, syn bývalého majitele ,,Papírny“ Vojtěcha Halíka. Byl spoluzakladatelem hasičského sboru, náměstkem velitele a dlouholetým obecním písařem. Psal též i sousedům různé žádosti a smlouvy. Zanechal po sobě velmi dobrou památku.

 

1895

 

Úmrtí říd. uč. Čenka Kostky:

Dne 30. července zemřel Čeněk Kostka, říd. učitel na pensi, který učil v Zahrádce od roku 1844. V roce 1866 byl jmenován řídícím učitelem a v roce 1890 odešel do pense. Člen rozvětvené rodiny Kostků, které patřily domy čp.: 81, 83, 84, 61, 116. Byl to velice dobrý učitel, vynikající hudebník, ryzí charakter a dobrý rádce lidu. Čest jeho památce.

Národopisná výstava:    

V tomto roce pořádána byla v Praze ,,Národopisná výstava Československá“. Velkolepým úspěchem prvé výstavy r. 1891 povzbuzeni pracovali přední muži, učenci, historikové, znalci našich starých zvyků a obyčejů i všechno učitelstvo venkovské na přípravných pracích pořádání výstavy, na které byl podán správný obraz, jak náš národ v dávných dobách bydlel, šatil se, pracoval, žil a vzdělával se.

Po všech obcích i samotách zemí Koruny České sbírány byly staré památky – kroje, nádobí, sklo, nábytek vykládaný, staré památky cechovní – které leckde pohozeny ve statcích hleděly vstříc své zkáze. Hlavně učitelstvo s nevšední horlivostí pracovalo ve směru tom. Veškerá krajinská muzea zasílala své poklady ústřednímu výstavnímu výboru.

Konečně 16. května otevřena byla výstava v Královské Oboře. V průmyslovém paláci vystaveny byly kroje a národní vyšívání z Čech, Moravy a Slezska. V české vesnici postaveny byly ukázky statků a v nich názorně předveden venkovský život. Na návsí vyhrávali ,,Dudáci“ z okolí Domažlic. Viděli jsme zde stavbu statků z Jičínska, Chrudimska, Domažlicka, ze Zálesí – šestiboké dřevěné stodoly – statky z Blat, Hané, ze Slovácka. Každý statek v české vesnici byl postaven dle vzorů starých statků. Nescházel na návsí ani starý, český kostelíček, okolo s hřbitůvkem a starou, dřevěnou zvonicí, která klidně pohlížela na veselý rej na návsí.

Ve staročeské hospodě ,,Na Rychtě“ upravené dle stara – dubový nábytek – stoly, lavice, židle, podlaha udusaná z hlíny – vše se vedlo po staru, jeden s druhým, ač se neznali, si tykali a na vše dávali dozor rychtář s drábem.

Ze všech končin zemí Českých sjížděli se hosté do matičky Prahy. Přijížděli v krojích a na návsí prováděli staročeské hry a tance. Učenci všech zemí a všech národů Evropy zavítali do Prahy, aby shlédli výstavu a zkušeností zde nabytých využitkovali doma ve svých domovech.

Sokolové, Baračníci, hasičstvo pořádali své sjezdy v době výstavy v Praze. Zahraniční Češi přijížděli ve velkém počtu na výstavu, aby nejen shlédli výstavu a matičku Prahu, ale též duchovně se posílili a v cizině hrdě se hlásili ,,jsme Češi“ a mohli právem a důrazně prohlašovati, že český národ již nezahyne, jak nám a o nás hlásili Němci. Každá zahraniční výprava byla v Praze nadšeně vítána. Největší nedšení však dostoupilo při příjezdu Amerických Čechů.        

Nejkrásnější bývaly večery, když pod barevně osvětlenou Křižíkovou fontánou zasedla Kmochova sokolská kapela z Kolína a hrála řízné sokolské pochody, české písně a naše polky. Mládež zpívala, tančila a staří, stojící kolem se usmívali, ale se slzami v očích, neboť připomínali i toho utrpení, co český národ již od Němců vytrpěl, ale vydržel. Dnes stojí národ náš po boku všech nejkulturnějších národů. O matičce Praze můžeme s klidem tvrditi, že Libušino proroctví ze Smetanovy opery: ,, Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se dotýká.“ Se vyplňuje.

 

1896 – 1899

 

Úmrtí: Jan Cizner:

V tomto roce 26. května 1896 zemřel bývalý velitelů hasičského sboru a obecní tajemník Jan Cizner, čp. 117. Velké množství lidu a hasičů na pohřbu svědčilo a jeho oblibě, jaké se těšil mezi občany.

Požár:

Dne 24. června 1896 vyhořel František Hájek, obuvník čp. 107 a Jaromír Růžek, čp. 121. Než nastaly žně, měli vyhořelí již stavení postavená a krytá taškami.

Požár v Ježově:

Dne 23. října 1896 vypukl požár v Ježově. Vyhořeli: František Janeček, čp. 12, Vendelín Krejča, č. 16, František Tůma, čp. 17. Při požáru shořela veškerá úroda. Jen včasným zakročením hasičského sboru našeho byl požár v krátký čas utlumen, ač byl silný vítr.

Úmrtí: V. Bělohradský:

Dne 14. srpna 1897 zemřel dobrý, mladý soused Václav Bělohradský čp. 135. Zůstala po něm vdova se dvěma malými chlapci.

Výstava: V tomto roce pořádali čeští inženýři svoji odbornou výstavu v Praze, na které vynikaly hlavně vynálezy z oboru elektřiny inženýra Křižíka.

 

Kronika tato založena byla r. 1889 a proto pisatel zapsal dle starých zápisů předešlé stati. Od roku tohoto do roku 1940 jsou zaznamenávány jen stati, které nejsou poznamenány.

 

Úmrtí Fr. Kostky:

Dne 10. října 1899 zemřel mladý, 25 roků starý František Kostka, obchodník, čp. 84. Pohřben byl za velké účasti místního, okolního občanstva a hasičstva.

 Požár ve Sněti:

Dne 29. ledna 1900 vypukl požár ve Snětě. Vyhořeli tito sousedi: Augustín Časar, č. 5, Antonín Dvořák, č. 28, Frant. Dvořák, č. 54, Karel Sechovec, č. 62.

Úmrtí Josefa Lípy:

Dne 12. dubna 1901 zemřel Josef Lípa, obchodník, č. 50, zanechal vdovu a čtyři nezaopatřené dítky.

Meteor:

Dne 3. října 1901 přeletěl po obloze meteor od severu k jihu.

 

Rok 1903

 

Krupobití:

Rok tento je zapsán v paměti venkovského lidu krvavým písmem. Jaro tohoto roku bylo velice příznivé, obilí krásně na polích urostlo a slibovalo bohatou úrodu, jaká již po mnoho let nebyla. Právě však, když hospodáři chtěli v pondělí 20. července jíti síci žito, v neděli 19. července zatemnila se kolem čtvrté hodiny odpoledne od západu obloha, šedé mraky vystupovaly na obloze a zvěstovaly, že blíží se silná bouře. Bylo slyšeti takový hukot, jako kdyby jel po stráni nad řekou nákladní, železniční vlak. Okolo 7 hodiny, 30 minut začaly padati kroupy. Padaly sice jen asi 10 minut, avšak v takovém množství a takové velikosti, že jich v tak krátké době leželo jako v zimě sněhu.

Hospodáři s nářkem vybíhali z domů, by shlédli, jak v malé chvilce 10 minut zničeno byl to, o čem na poli pracovali a co mělo býti výživou jejich a jich rodin po celý rok. Úroda na polích byla úplně zničena, do země zatlučena. Okna vedoucí k západu byla všechna vytlučena, tak, že v rychlosti dávány do oken peřiny, aby kroupy nepadaly do světnic. V čísle 109 Josefa Šťastného kroupy vtloukly venkovská okna, byla zavřena vnitřní a ta byla v několika vteřinách vytlučena též. Kroupy, velikosti holubího vejce, rozbily na střechách tašky a papír na střechách byl proděravěn jako síto.

Celé jižní Čechy a Morava byla tímto krupobitím postiženy. Při krupobití byl silný vítr – vichřice – který vyvracel stromy. Na náměstí byly vyvráceny dvě lípy, které však byly narovnány a podepřeny, byly zachráněny. Stromořadí u silnic bylo z polovice zničeno. V Ježově vichřice rolníku Josefu Janečkovi, čp. 8 zbořila a odnesla celou střechu ze stodoly a z kůlem v délce 35 m do vzdálenosti 20m a byly zničeny nejen střechy i též hospodářské nářadí.

Utlučeno byla na polích mnoho ptactva i zvěře, pod kaštany okolo kostela druhý den bylo sesbíráno plné dva košíky na brambory drobného ptactva.

Toho dne byl konán v Kožlí hasičský župní sjezd, kterého se náš sbor v plném počtu účastnil. V Kožlí byl klid a kroupy padaly. Když se vraceli v noci naši hasiči domů a od Kobylího Dolu museli přelézati na silnici vyvrácené u silnice višně, teprve si uvědomili, že Zahrádku potkala a přes ní se přehnala přírodní katastrofa.

Hned p celých Čechách konány byly sbírky na penězích, obilí, slámy a potravinách. Výtěžky sbírek zdarma přiváželi do postižených krajů dráhy. Stát slevil daně, země i stát věnovali mnoho milionů podpor. Na postiženou část okresu ledečského z podpor připadlo 120 000 K, obnos ten věnován na stavbu silnic v postižených obcích. V okolí bylo usneseno stavěti silnici od Zahrádky k Ježovu, Píšti, Hořicům a přes Děkanovice ke Křivosoudu na státní silnici. Bylo to účelnější, než sbírku po pár korunách postiženým rozdati.

Požár v ulici:

V tomto roce postiženém krupobitím, stihlo občany další neštěstí. Dne 2. září v poledne vyvalili se spousty kouře v dolní části městečka. Chytilo se vinou malého dítěte u Antonína Krupičky, koláře, čp. 34. Jelikož bylo sucho, krytina byl šindel a došek, v malé chvilce byla tato čísla v plameni: mimo Ant. Krupičku, čp. 34 Jan Nedbal, čp. 32, Františka Záviška, čp. 41, mimo stodoly a chléva – krytina tašky – Karel Lev, čp. 33, kovárna vyhořela – tašky. Antonín Vilimovský, čp. 40, Jan Borek, čp. 98, Rudolf Šanda, čp. 103, Josef Malát, čp. 97, Rudolf Machotka, čp. 99. Při požáru bylo takové vedro, že od malé jiskry chytil hnůj na poli Jos. Štuce na stráni za řekou, hořel plamenem. Při ohni shořel hákový žebřík. Pojištění proti požáru byli všichni, až na Antonína Vilimovského. Požáru účastnil se též hasič. Sbor  Hojanovic.

Úmrtí Fr. Riegra:

Dne 3. března zemřel v Praze vůdce českého národa, DR. Frant. Lad. Rieger, ve věku 85 roků. Byl zetěm otce národa Frant. Palackého, byl též skvělým řečníkem a přes půl století hájil zájmy národa našeho v parlamentě vídeňském.

Spiknutí v Srbsku:

Dne 11. června vypuklo v Srbsku vojenské spiknutí, jež skončilo smrtí krále Alexandra a jeho choti Dragy.

Úmrtí papeže:

Dne 20. června zemřel v Římě papež Lev XIII. A na místo něho zvolen byl papežem 4. srpna Pius X.

 

1904

 

Požár Martinice:

Dne 22. května 1904 vypukl požár v Martinicích ve dvoře Fuchse, vyhořely stodoly horní se zásobami a parní stroj shořel. Hned na to přesně za týden v neděli 29. května o 1. hodině odpolední vypukl zase požár ve dvoře v Martinicích. Shořely sýpky se zásobami obilí.

Vojslavice:

Dne 6. srpna odpoledne vypukl požár ve Vojslavicích, vypukl ve stodole u fary, asi neopatrností. Při požáru zkoušeli hasiči velkým vedrem. Vyhořeli Josef Kuba, č. 2 – stodola, chlévy. K. Lustik, č. 4 – celé hospodářství. Jan Křikava, č. 5 – celé hospodářství, Fr. Petrů, č. 49 – celé hospodářství, Kar. Burian, č.6 – celé hospodářství, Josef Pojezdný, č.7, celé č.8, kovárna celá, u školy č. 40 – stodola chlévy a u fary č. 1 jen stodola.

Vedra, sucho:

V roce 1904 byla veliká vedra a sucha. Celý měsíc červen a červenec v našem kraji ani nesprchlo. Vedra dostoupila výše 35-40 stupňů. Obilí předčasně uzrálo, zrno bylo malé. Prameny vysychaly a byla veliká nouze o vodu. V řece klesla voda tak nízko, jako nikdy před tím. Pod mostem přešla se řeka z kamene na kámen suchou nohou. Mlynáři mleli jen chvilkami a ucpávali jezy, aby žádná voda zbytečně neodtékala. Hasičský sbor mě stále noční hlídky, neboť stávaly se případy, že od rozpálených tašek povstaly požáry.

 

1905

 

Požár za mostem:

Dne 4. října odpoledne ve 4 hodiny vznikl požár za mostem u Fr. Machotky, č. 51. Jelikož bylo bez větru, hasičský sbor se v několika minutách dostavil, vyhořelo jen č. 51.

Hřbitov ve Sněti:

Ve Sněti bylo okolo kostela zrušen hřbitov a založen na zádušním poli nový hřbitov, který byl 13. srpna děkanem P. Janským vysvěcen.

Hasičský sbor Snět:

V tomto roce byl též ve Sněti založen hasičský sbor a ihned zakoupena stříkačka od firmy R.A.Smekal-Smíchov.

Válka Rusko-Japonská:

Ve východní Asii vypukla v tomto roce válka mezi Ruskem a Japonskem. Trvala přes dva roky a padlo v ní mnoho vojska a bylo v ní potopeno mnoho lodí. Rusko bylo praženo, neboť Anglie, Amerika a židovstvo podporovalo Japonsko.

 

 

 

 

 

1906

 

Koupě stříkačky:

Dne 24. února ve schůzi obecního zastupitelstva usneseno bylo zakoupiti novou stříkačku od R.A.Smekal-Smíchov. Koupena stříkačka 120 mm boty v průměru, patentní přístroj proti zamrznutí, obloukový závěr kuželů. Stála 1500 Korun, na to vzala firma ze staré stříkačky, koupené roku 1854, mosaz a měď za 100 Korun. Stříkačka byla ihned splacena, neboť ,,Občanská záložna“ půjčila sboru 900K na 5%.

Výbuch plynů:

Dne 10. března povstal výbuch plynů a současně požár v Courries ve Francii, při čemž přišlo o život 1100 horníků. Největší katastrofa, jaká v hornictví kdy byla.

Výbuch Vesůvu:

Dne . dubna počal soptiti Vesuv, soka v Itálii u Neapole. Vychrlil veliké spousty popela a lávy. Několik vesnic bylo pohřbeno, zasypáno. Pod spoustou popelu probořila se v Neapoli střecha tržnice a přes 200 lidí přišlo o život.

Požár:

V noci z 10. na 11. června vyhořel v Cihelně František Pejšek, čp. 146. Jelikož bylo úplné bezvětří, chaloupka malá, nehrozilo žádné nebezpečí. Málo lidí o požáru vědělo.

Úprava kašny:

V červnu byla Č. Brzoněm z Houpaček přestavěna na náměstí kašna. Stavitelem Josef Novák z Dolních Kralovic postaven vodovod ze sádky. Stará sádka byla zrušena a okolí srovnáno. V rohu u Josefa Kopeckého, čp. 115, vyhloubena byla nádrž, vycementována a přikryta. Kameninové trubky dodávaly vodu do kašny a odtud pod školu, kde byla též nádržka.

Zemětřesení:

Dne 18. dubna bylo veliké zemětřesení na západním pobřeží Ameriky. Zemětřesení hlavně postihlo San Francisco. V několika minutách z města byla hromada sutin a vše se ocitlo v plamenech. Mnoho tisíc lidí bylo zasypáno a sta a sta lidí v rozvalinách uhořelo. Co nezničilo zemětřesení, to dokonal požár. Celý týden zuřil požár ve městě a hromady trosek označovaly místo, kde stávala perla Tichého oceánu.

Povodně:

V prvé polovici června nastaly veliké deště, spojeny místy se silnými průtržemi mračen, hlavně na Benešovsku. Tam pod tlakem spoust vod, nahrnutých do rybníků, trhaly se hráze rybníků. Hrozná to byla noc ze 17. června na 18. červen. Ohromné spousty vody smetly vše, co stálo v cestě. Z mlýnů ležících u vody zůstali jen zříceniny. Chaloupky stojící v údolíčkách u potoků smetly z povrchu země a obyvatelé našli svůj hrob v kalných proudech vody. Státní silnice a dráha vedoucí od Vlašimě k Benešovu byly přervány. Sta občanů přišlo na mizinu. Okamžitě byly p celých Čechách podniknuty sbírky.

 

1907

 

Volby do říšské rady:

Dne 14. května konána volba poslance do říšského sněmu dle všeobecného, tajného a přímého hlasovacího práva. Obdrželi tito kandidáti hlasů: Josef Dymáček, rolník v Ransku, soc.dem. 105 hlasů, Jindřich Volenec, sládek v Polné, nár. soc. 28 hlasů, Josef Hyrš, rolník v Okrouhlici, agrár. 19 hlasů, Z. Adamovský, rolník v Načeradci, lidovec, 9 hlasů. Při nižší volbě 23. května obdržel Josef Hyrš 128 hlasů a Z. Adamovský 7 hlasů. Za poslance zvolen v našem kraji Josef Hyrš, agrárník.

Krupobití:

Dne 24. května přihnala se od západu bouře, při které počaly padati kroupy velikosti holubího vejce, avšak padaly řídce, hlavně směrem k Ledči. Kolem Kolína, Kutné Hory a Čáslavi bylo v zahradách a na polích vše zničeno, půda z polí odplavena.

Dne 13. června též přihnala se bouře od západu. V Dolních Kraovicích byla velká průtrž mračen. Spousty vod zbořily před Kralovicem most na silnici a též odplavily silnici v délce 7 – 10m. V Blažejovicích strhla se hráz rybníka. Ježovský potok se rozvodnil, zatopil okolní louky a zničil sena. Po povodni sbírány byly na loukách z rybníka v Blažejovicích tam chovaní kapři.

Požáry:

Dne 17. června vypukl ve 4 hodiny odpoledne velký požár v Tomicích, kde vyhořela čtyři hospodářství.

Dne 28. června o 12. hodině polední vypukl požár v Senožatech, kde vyhořel rozsáhlý hostinec Benešů. Sbor se požáru účastnil.

Sjezd hasičstva:

Dne 21. července konán byl v Zahrádce první sjezd hasičské župy ledečské, č. 131. Místní sbor oslavil též výročí 25 leté  založení sboru. Při župní valné hromadě odevzdány byly diplomy čestného členství za 25 letou záslužnou činnost hasičskou bratrům: Janu Ciznervovi, č.21, Janu Halíkovi, čp. 125, Antonínu Kubíkovi, čp. 101, Františku Prokosovi, čp. 116, Františku Rojkovi, čp. 92, Josefu Štecherovi, čp. 53, Františku Valtovi, čp. 11, Františku Záviškovi, čp. 41. Hasičů na sjezd účastno bylo 165.

Požár kláštera:

Dne 12. srpna okolo 2 hodiny 30 minut zpozorován byl na straně vystupující veliký dým, dle kterého usuzováno bylo na požár velkého rozsahu. Dáno znamení a v krátké době vyjížděl sbor k požáru. Původně usuzováno na požár ve Vojslavicích, po té míněno, že hoří ,,Bělský dvůr“, až konečně ve Viticích zjištěno, že hoří starobylý klášter v Želivě. Požár byl obrovský. Vyhořelo: jedna věž u kostela, prelátství, pivovar, úřednický dům a velká kolona na nádvoří. Shořelo mnoho vzácných památek, též mnoho spisů velmi starých týkajících se dějin kláštera vzalo za své. V koloně shořel starožitný, vzácný kočár, ve kterém byl vožen po svém zvolení prelát. Ve staré věži, zvané ,,Trčkova“ v kapli, kam uschovány byly drahocenné památky ze zlata a stříbra, vše shořelo. Ještě druhý den na prelátství hořely knihy, ve vepřovicích vázané, stříbrně kované. K požáru se dostavilo 16 sborů.

 

1908

 

Škola ve Sněti:

V tomto roce byl od zdejší školy odškolen Snět a zřízena byla dvoutřídní škola. Současně byla započato se stavbou školní budovy, stavbu prováděl Fr. Novák, stavitel z Dolních Kralovic. Učiteli byl Fr. Svoboda, J. Pešek.

 

1909

 

Škola v Blažejovicích:

V roce tomto stavěna škola v Blažejovicích, stavěl ji stavitel Erlich z Humpolce. Učiteli byli Aug. Pospíšil, Karel Škvor.