Po osmi stech letech se uzavřela historie jednoho městečka, ležícího na břehu řeky Želivky v nadmořské výšce 382 m. Usnesením vlády z 27.8.1969 bylo rozhodnuto o likvidaci Zahrádky, která ležela v zátopové oblasti nově budované přehrady na Želivce u Švihova. Přehrada dnes dodává pitnou vodu Praze, Ledči nad Sázavou, Světlé nad Sázavou, Havlíčkova Brodu, Pelhřimovu a dalším obcím v okolí.

Historie

Zahrádka, jedna z nejstarších obcí bývalého ledečského okresu, vznikla na sklonku 12. století na knížecím panství. Roku 1219 ji Přemysl Otakar I. připojil k Svatavinu újezdu, který byl majetkem kapituly Vyšehradské. Po husitských válkách se stala Zahrádka součástí panství Trčků z Lípy. Trčkové sídlili na Lipnici, hrad byl opuštěn a pozvolna upadal do zkázy. Mimo jiné výsady vymohli Trčkové od císaře Ferdinanda I. městečku právo trhů (v roce 1562) - odtud tedy název Trhová Zahrádka. Ta patřila Trčkům až do třicetileté války, kdy pro účast Adama Erdmana Trčky z Lípy na spiknutí Valdštejnově (r. 1634) bylo celé panství konfiskováno.
Po roce 1636 dostal Zahrádku Volf Adam, hrabě z Poppenhaimu, od něhož ji po krátkém čase odkoupil Burian Ladislav, hrabě z Valdštejna. V držení jeho rodu zůstalo panství až do konce 17. století, kdy se stalo majetkem opata Břevnovského kláštera Otomara Zinka a ten ji roku 1707 prodal Janu Leopoldu Donátovi, knížeti z Trautsonu a Falkenštejna, tehdejšímu majiteli Dolních Kralovic, který Zahrádku trvale připojil k dolnokralovickému panství, s nimž byly shodné její další osudy.
Přes Zahrádku vedla stará obchodní cesta a od pradávna byla střediskem obchodu a řemesel. Byli zde hlavně obuvníci, krejčí, čepičáři, koláři, truhláři, kováři, pekaři, řezníci, perleťáři, pozamentýr, bednář, síťař a formíř. Vyráběl se zde psací papír, cihly a ve městečku a přilehlém okolí bylo několik mlýnů s pilami. Velmi četně byl zastoupen obchod. Konaly se týdenní trhy a téměř každý měsíc trh výroční.
Zahrádka byla přirozeným střediskem pro široké okolí. Byla střediskem cechů, o čemž svědčí cechovní prapory, zachované v kostele sv. Víta.
V roce 1686 byla založena čtyřtřídní dřevěná škola, která zanikla při požáru v roce 1783 a znovu byla obnovena až v roce 1800 vrchností, kterou tehdy byl Leopold Donát, kníže z Trautsonu a Falkenštejna. Roku 1709 byla v Zahrádce papírna, která byla ve druhé polovině 19. století přebudována na mlýn.
Roku 1850 požár znovu zničil téměř celé městečko, shořelo 98 stavení, neshořela pouze škola, dům č. 84, domy v ulici k Ledči nad Sázavou, požárem utrpěl i kostel sv. Víta, byly roztaveny i kostelní zvony, později byly znovu přelity. (Největší byl Vít, potom Václav, Vincenc a Vilemína).
V roce 1921 měla Zahrádka 1187 obyvatel ve 161 domě. První autobusové spojení bylo vybudováno v roce 1929 s Ledčí nad Sázavou a Humpolcem, a ve třicátých letech s Prahou. Po válce byla zřízena devítiletá škola, postavena továrna na mlátičky, která se později stala pobočným závodem n.p. Kovofiniš, byla vybudována kanalizace, postavena sokolovna, zřízena mateřská škola, do provozu uvedeno místní kino a rozšířeno autobusové spojení do Zruče nad Sázavou a Dolních Kralovic.

silnice vedoucí Zahrádkou před likvidací

středová silnice vedoucí městečkem 
v 60. - 70. let 20. stol.

V roce 1920 bylo v Zahrádce 1187 obyvatel v 161 domě. Byl zde obecní úřad, pošta, četnická stanice, obecní knihovna, farní úřad. V roce 1919 byl založena silná tělocvičná jednota Sokol. Pracovních příležitostí bylo v Zahrádce i za první republiky málo, byly tu pouze dva mlýny a strojnická dílna Václava Fialky, malá cementárna a pobočný závod Františka Vorlíčka z Ledče nad Sázavou. za druhé světové války bylo mnoho místních lidí nasazeno na nucené práce v Německu. Do koncentračního tábora bylo odvezeno čtrnáct občanů židovského vyznání, domů se vrátili pouze čtyři z nich. Zatčeno bylo i několik zahrádeckých občanů.
Zahrádka byla osvobozena Rudou armádou 10. května 1945. Po válce založili bratři Fialkové malou továrnu na výrobu mlátiček, ta se však po znárodnění stala pobočným závodem ledečského Kovofiniše. Závod zanikl až při likvidaci městečka.
Zemědělci byli donuceni vstoupit do JZD v roce 1949, po čtyřech letech bylo družstvo rozpuštěno a nové, větší družstvo, v němž byli všichni zemědělci, bylo založeno v roce 1958. Družstvu se však nedařilo a proto bylo od ledna 1964 převzato státními statky. Ty zde hospodařily až do zániku městečka a částečně až do devadesátých let
Na přelomu sedmdesátých let došlo v existenci Zahrádky k osudovému zlomu - z důvodu výstavby přehrady na Želivce bylo v 27.8.1969 vládním usnesením rozhodnuto o likvidaci městečka. V této době zde bylo zdravotnické středisko s praktickým lékařem a dentistou, pošta, spořitelna, stanice VB, prodejna průmyslového zboží, potravin, zeleniny, prodejna textilu, drogerie, mlékárna, cukrárna, řeznictví, opravna obuvi, kadeřnictví, holičství, dvě pohostinství s možností ubytování, sběrna čistírny šatstva, benzinové čerpadlo, kulturní a sportovní sál, hřiště, kino, škola a mateřská škola a obecní knihovna, z řemeslníků 1 kovář, 2 krejčí, 1 truhlář a 1 kolář.
Městečko začalo pomalu mizet a přeměňovat se ve zbořeniště. Likvidace byla ukončena v roce 1976, dodnes zde zůstal pouze kostel, zasvěcený sv. Vítu a socha Bolestné Panny Marie na bývalém náměstí. Sochu vytvořil v roce 1738 pardubický sochař a řezbář Jakub Teplý. Zbyla zde i kamenná kašna, postavená v roce 1886. Pomník padlým z první světové války , který byl rovněž postaven na náměstí v roce 1933, byl přenesen na zdejší hřbitov. Hřbitov je stále přístupný, ovšem platí zde zákaz pohřbívání.
Většina obyvatel Zahrádky se přestěhovala do okolních měst (Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Humpolec), mnozí jsou roztroušeni po celé republice, místa jejich původních bydlišť pokrývá hustý les a názvy zahrádeckých "čtvrtí" (Malá Strana, Letná, ....) upadají pomalu v zapomenutí...

turistická značka na náměstí v Zahrádce

turistická značka, dosud umístěná na stromě na bývalém náměstí