V neděli, dne 5.8.2001 ve 12 hodin bylo zahájeno v městečku Zahrádka
slavnostní otevření kostela sv. Víta po více než 25 letech.

Akci organizovalo občanské sdružení "přátelé Zahrádky", které si klade za cíl zachránit tuto vzácnou kulturní památku - kostel sv. Víta a vrátit Zahrádce její zapomenuté jméno a místo v mapě našeho regionu.
Slavnostního otevření kostela se zúčastnilo více než 1000 rodáků a přátel Zahrádky i osobností z kulturních organizaci regionu. .
Slavnost zahájila Marcela Kubíčková, ředitelka Městského kulturního a informačního střediska v Humpolci, jež bylo spolupořadatelem této akce. Úvodní moudrá slova pronesli významní rodáci pan Mons. Karel Vrána a Miloš Doležal, spisovatel a redaktor Českého rozhlasu. Zástupkyně Památkového ústavu v Pardubicích poděkovala za iniciativy přátel Zahrádky vedoucí k záchraně fresek kostela sv.Víta. Na závěr zakladatelé sdružení "Přátelé Zahrádky" restaurátorka Daniela Hejretová, Jana Kašparová a Ing. Ondřej Velek seznámili přítomné s cíl sdružení a pozvali je ke spolupráci na dalších akcích. Slavnost doprovázel zpěv a hudba sester Mirky a Evy Časarových, při jejichž závěrečné písni Svatý Václave se kostel sv. Víta znovu krásně rozezněl mnoha hlasy přítomných přátel Zahrádky...
Kromě výstavy fotografií Zahrádky z dílny fotografky Aleny Dvořákové bylo celé odpoledne v kostele možno shlédnout i archivní fotografie a materiály zahrádeckého Sokola opatrované panem Zdeňkem Olišarem, krásnou dřevěnou plastiku pátera Jakuba Meda. Před kostelem se návštěvníci mohli osvěžit čerstvě praženou kávou připravenou na z historické pražičce. Celá akce za hezkého počasí trvala 5 hodin, poslední návštěvníci se rozcházeli kolem půl šesté odpoledne.
Občanské sdružení "Přátelé Zahrádky" touto cestou děkuje všem, kteří se podíleli na přípravě této akce, a návštěvníkům, kteří věnovali na oživení kostela a akce na konto našeho sdružení téměř 20 tisíc Kč.

Dále děkujeme:
firmě Kormorán se sídlem v Zahrádce za velice vstřícný přístup a konkrétní pomoc při akci
firmě Povodí Vltava za povolení vstupu do ochranného pásma a příslib další spolupráce
firmě ASTA Praha za sponzoring prvních letáčků o Zahrádce
Městskému kulturnímu a informačního střediska v Humpolci za prezentaci akce v tisku i na Internetu
Památkovému ústavu v Pardubicích za příslib spolupráce na opravě kostela
Panu ing. Vladimíru Křivánkovi z Ledče za věnované fotografie
dalším zde nejmenovaným přátelům Zahrádky.

Těšíme se s Vámi na další setkávání na koncertech a výstavách v kostele sv. Víta.
Rádi bychom s Vaší pomocí připravili i další akce jako by mohlo například být předčítání ze zahrádecké kroniky, videoprojekci filmů o Zahrádce a Dolních Kralovicích, příprava stálé výstavy o zatopených obcí apod.

Sdružení Přátelé Zahrádky je všem otevřené a ocení Vaše nápady a podporu!

 

 CESTA DO ZAHRÁDKY PO 25 LETECH

Vážení přátelé,
v této zvláštní chvíli si dovolím být osobní. Přestože v údolí, leží kostel sv.Víta ve středu celé okolní krajiny. Byl také tak budován. Jdete-li i dnes po okolních kopcích, zrak se vám vždy přirozeně sveze k čepicovité kostelní věži. Tato svatyně je také začátkem mého života. Hmotným svědectvím kontinuity zahrádecký rodák Miloš Doležal, Český rozhlasrodu, prostorem mimočasového setkávání s předky. Kolem kostela, v hlíně bývalého hřbitova, práchniví kosti mých dávných paseckých dědů a bab, kteří sem lesy neděli co neděli scházeli. Zde probíhaly jejich svatební obřady, a když leželi v truhlách, tady se s nimi obec loučila. Zde v chrámu zpívala moje prabába Antonie, támhle v rohu stával a klečel svatý poustevník Antonín Vondra, tady v lavicích sedal můj děda Josef Vondra. Zde měli svatbu i moji rodiče a bylo v přirozeném řádu dějů, že jsem u sv.Víta byl několik dní po svém narození pokřtěn i já a v nedaleké hospodě U Horkých na náměstí také řádně zapíjen. A vlastně i jeden z mých prvních uvědomělých a pro můj život zásadních zážitků se vztahuje k Zahrádce: je slunečný den, scházíme městečkem a lidé bourají své domy a stavení. Matně si vzpomínám na některé tváře, úzkostné a čímsi temným poznamenané. Až později jsem si uvědomil pravý význam spatřeného obrazu - že se tu tenkrát rozrušovala staletími utvářená obec, odvěká pospolitost, zpřetrhávaly se sousedské vazby, ničily se otisky lidských rukou, demolovala se paměť.
Příběh zničené Zahrádky - jak při vyslovení tohoto jména dnes nemyslet na onu zahrádku-zahradu Eden - tedy příběh Zahrádky je vlastně také příběhem člověka 20.století, který sám sebe ve jménu pokroku destruoval a trýznil a s přesvědčením, že jeho život tak bude svobodnější a šťastnější, si pod sebou podřezával větev. Tam, kde stávaly hospody, dnes rostou kopřivy a tam, kde stávaly domy a mlýny, se dnes prohánějí ryby. Viditelných stop už mnoho není. Ale přesto cosi zůstává, přebývá, vyzařuje - dere se o slovo. Bývalí zahrádečtí občané a jejich potomci jsou dnes rozházeni doslova po celém světě. Přesto jsou neviditelnými pouty spojeni, pospojováni tvoří novou pospolitost, sousedství na dálku. V tom spatřuji naději.
Každý v sobě nosíme svoji užší vlast jako jakési osudové poznamenání. A ať nás nevyzpytatelné dráhy životů zanesou kamkoli, tak ani dálka, ani čas a dokonce ani zničení rodného domu (vygumování rodiště z mapy!) nemůže zrušit naše domovské právo, které jsme získali prvními doteky očí a nohou na téhle krabaté zemi. Jedna latinská moudrost praví, že vše podstatné si člověk nosí s sebou. Jistě je tím míněn i onen základní obraz domova jako předobraz čehosi bezpečného a důvěrně hřejivého. Jako když se u stolu zalitého sluncem sejdou u nedělního oběda všichni, i ti mrtví, které jsme milovali.
Ve známém ruském filmu Pokání se říká, že cesta, která nevede ke kostelu, nemá smysl. Můžeme říci, že křovím a býlím zarostlá cesta do středu, k srdci Zahrádky, smysl má.

Miloš Doležal
/prosloveno při otevření kostela sv.Víta v Zahrádce po 25 letech, v neděli 5.8.2001)

fotodokumentace ze dne 5.8.2001
- slavnostní otevření kostela sv. Víta v Zahrádce