Kobylí důl
Pod příkrými skalními svahy porostlými lesem, asi 4 km od Zahrádky směrem po proudu řeky Želivky leželo údolí nazvané Kobylí důl. Své jméno dostalo od plaveckých koní v řece Želivce, která údolím protékala. V dávných dobách býval v údolí sklad surového kujného železa, jež se sem dováželo z blízkého hamru. Později zde vznikl mlýn, nazvaný Kobylí mlýn. Ten je vyznačen již v roce 1720 na Mülerově mapě.
Kobylí důl přetínala okresní silnice, vedoucí z Ledče přes Kožlí do Zahrádky, už v minulosti však zde byla stezka, využívaá pro spojení těchto míst s okolním světem. Před koncem války se zde stala tragická příhoda. Na Ledečsku vyvíjel ilegální činnost poručík Karel Pulec. Jako lesní adjunkt pracoval u lesního družstva na myslivně v Zaháji u Hněvkovic. Do ilegální odbojové činnosti se zapojil v roce 1940, ukrýval anglické parašutisty na Fiolníku u Vlastějovic a také zde budoval skladiště výbušnin a zbraní.
V roce 1944 se spojil se skupinou ruských parašutistů a ukryl je ve své myslivně. Ti před svým odchodem pověřili Pulce vytvořením bojeschopného oddílu na Ledečsku. Pulec proto navázal spojení se skupinou z Pasek, do které se však podařilo proniknou provokatéru Bohuslavu Buštovi, krycím jménem Franta, krejčímu z Dolní Cerekve. Pulec se rozhodl svolat na 27. ledna 1945 všechny spolupracovníky ze Zahrádky a Humpolecka do Kobylího dolu, Bušta o této schůzce informoval gestapo v Humpolci a německá policie a protektorátní četníci obklíčili místo předpokládané schůzky.
Po sedmnácté hodině přišli na schůzku Bohumil Kluch, Josef Pipek, Vilibald Strádal, Karel Pulec a Franta. Bohumil Kluch a Josef Pipek byli zastřeleni na útěku, Karel Pulec prchal po cestě podél potoka směrem k Želivce, byl zasažen do ruky a silně krvácel. Z posledních sil vhodil všechny dokumenty do řeky a sám se zastřelil. Později byla u bývalé silnice na Zahrádku umístěna pamětní deska, která byla později přnesena do Kožlí, kde byl na návsi vybudován památník padlých odbojářů.
V záři roku 1945 byla uspořádána 1. zahájská oslava a v údolí se sešlo mnoho lidí, aby uctilo památku zdejších obětí. Došlo však přitom k tragédii - při oslavné salvě byly přestřeleny dráty vysokého napětí, ty spadly mezi dav lidí, několik jich popálily a došlo i ke smrtelnému úrazu. Posledními majiteli mlýna v Kobylím dole byli od roku 1956 manželé František a Marie Tomkovi. S výstavbou vodního díla Želivka musel být mlýn v roce 1968 zbourán a dnes je údolí zatopené vodou přehradního jezera.
Tragické poválečné oslavě se též věnovala Paměť Národa a Česká televize v rámci pořadu Osudové okamžiky. Více o zahrádeckém odboji je možné se dočíst v sekci Příspěvky, kde jsou autentické výpovědi Jaroslavy Páté a jejího manžela Václava Pátého, kteří byli oba zapojeni do odboje a události v Kobylím dole pamatují a živě je líčí.
Zleva:
1. obr: Tomkův mlýn poblíž Kobylího dolu před napuštěním přehrady a před zbořením. Zdroj: Paměť Národa
2. obr: Kobylí důl – historická fotografie. Zdroj: Paměť Národa
3. obr: Totéž místo jako na 2. obr., avšak po výstavbě přehrady. Při nízkém stavu vodní hladiny v přehradě se dá suchou nohou přejít údolí Hradišťského potoka po původní silnici, která je na vyvýšeném náspu (normálně bývá cca 2 metry pod hladinou). Zdroj: autorská fotografie
